Diskuse o turnajích kategorie prestige

Na internetovém fóru Slope Brno se v návaznosti na náš velikonoční turnaj rozhořela debata o tom, co vlastně znamená nebo by měla znamenat kategorie "prestige".

Pár dnů po našem velikonočním turnaji a s přímými odkazy na něj se na téhle diskusní stránce Slope Brno objevila úvaha Franty Harašty o tom, že by bylo vhodné zpřísnit podmínky pro pořádání prestižních turnajů a pro účast na nich. Náš turnaj tak nějak posloužil jako příklad, že se prý český petanque vydává spíš na cestu rekreačního než sportovního petanque... Neustálé rozlišování mezi "sportovním" a "rekreačním" petanque v rámci ČAPEK mne už dlouho trápí. Považuji úvahy o těchto dvou podobách v duchu jakési buď-anebo volby za falešné, nemístné dilema, které je v našich podmínkách v mnoha ohledech nešťastné. A jestliže se tentokrát tohle dilema objevilo v souvislosti s naším turnajem, nedalo mi to a zareagoval jsem. Jsem přesvědčený, že je k dobru i toho nejvrcholovějšího petanque, aby se i u nás na Vysočině jednou do roka konalo prestižní klání - tedy turnaj, který splňuje všechny podmínky náročného sportovního podniku. Jen nevím, proč by se to mělo vylučovat se snahou tvarovat ten turnaj zároveň jako turnaj pohodový, přátelský a otevřený také neregistrovaným hráčům. Pokud se při organizaci dopustíme nějaké dílčí chyby, mrzí nás to a chceme se jí do budoucna vyvarovat (přitom když nám zahapruje signalizace časového limitu, jako tentokrát, bereme to jako stejně důležité, jako kdyby měli účastníci vážné připomínky k připravenému občerstvení - je to chyba?); ale nechceme to brát jako "důkaz" toho, že kdesi na Vysočině, daleko od velkých petangových center, bychom se raději měli omezit na klasické turnaje-oddychovky, "na kterých přece není nic špatného" a kam i ti lepší hráči tu a tam rádi přijedou.

František Harašta se ve svém příspěvku od našeho turnaje jen odpíchnul, jádrem jeho úvahy byly obecnější otázky. Stejně jsem pojal svou odpověď i já. Zájemcům doporučuji přečíst si celou diskusi, ale tady alespoň jako návnadu "přetiskuji" podstatnou část své reakce - jako stanovisko, které jsem s řadou našich členů probíral a které vyjadřuje městecký pohled na věc (a možná nejen ten) - od tohoto místa tedy zkrácená verze mého včerejšího příspěvku:

[...] Zdá se mi nešťastné, jak se tu (i jinde) zachází s představou "sportovního" a "rekreačního" petanque. Pokusím se to vysvětlit, protože mi tahle otázka přijde důležitá. Nejen kvůli debatám o podobě turnajů, ale taky kvůli obecnější strategii ČAPEK.

Opakovaně se na různých fórech mluví o tom, že petanque má dvě podoby: sportovní a rekreační. Typicky se pak zdůrazňuje, že jde o dva zcela jiné světy a ty je třeba držet odděleně. Logika "sportovního" petanque prý směřuje zcela jinam než logika petanque "rekreačního". Jedno je sotva slučitelné s druhým. Stavíme tak sami sebe před volbu typu buď-anebo: buď se vydáme cestou "sportovní", anebo "rekreační". Pozor, to není jen nějaká rétorika, myslívá se to leckdy dost vážně - byť v nejrůznějších praktických maličkostech. Například: abychom se vyhnuli strašlivé představě, že na prestižním turnaji by neregistrovaní hráči mnohonásobně přečíslili ty registrované (viz František výše), zakážeme na těchto turnajích účast JAKÝCHKOLI neregistrovaných. Než by se nad námi měla vznášet hrozba neregistrované věšiny, tak to ať raději nikdo bez průkazky... Cesta k vrcholovému sportu je pak cestou exkluzivity, výlučnosti. (Přitom by se nabízelo účast neregistrovaných na takových turnajích jen ještě trochu víc než dosud OMEZIT, dalšími prostředky. Nabízí se jich celá řada. Nejjednodušší by bylo zavést pravidlo, že turnaj nemůže být uznaný jako prestige, pokud je mezi účastníky víc jak - dejme tomu - čtvrtina hráčů bez licence. Ještě elegantnější by se mi ale zdálo dohodnout se na tom, že zápisné pro neregistrované budou organizátoři nasazovat vyšší než pro registrované. U prestige třeba i dvojnásobně, u superprestige třeba trojnásobně. To by jistě zásadně nevadilo těm, kteří se jednou za čas bez registrace vypraví na lepší turnaj, ale vytvořilo by to tlak na ty, kteří by se chtěli bez členství v ČAPEK účastnit turnajů systematicky. A v každém případě by to nějak kompenzovalo finanční újmu způsobenou tím, že dotyční neplatí členské příspěvky.)

Aby bylo jasno: nemám nic proti tomu, že petanque má vrcholovou ("sportovní") podobu. Nežehrám dokonce ani na to, že se právě téhle podobě podřizuje mnohé úsilí a mnohá pravidla vzájemného soutěžního potýkání. To je zcela na místě. Pokud pověření lidé v STK rozhodnou a jasně napíšou, že na prestižní turnaje se bude smět jen s homologovanými koulemi, bude třeba to respektovat. Bral bych to jako drobný symbolický příspěvek k budování sebevědomí petanque jako vrcholového sportu. Takových by mohla být celá řada (např. povinné klubové dresy apod.) - jde jen o to, co bychom snesli, a aby to nemělo nějaké zvrácené důsledky. V každém případě by ale šlo o příspěvky jemné a samy o sobě bezmocné. Bez péče o ty opravdu podstatné prvky sportovního soutěžení mají všechny tyhle symbolické regule jen malý smysl.

Poukazuji tedy na něco jiného: situaci u nás, v Česku, ono zdůrazňování rozpolcenosti mezi "sport" a "rekreaci" podle mne prostě neodpovídá. A nesvědčí. Většina hráčů, které potkávám na turnajích, jsou především milovníci (amateurs) petangu, ne nějak jednoznačně vrcholoví sportovci. To ale neznamená, že petanque tihle lidé nehrají na velmi slušné, leckdy vrcholové úrovni (alespoň na naše poměry). Na druhou stranu, těch pár z nás, kteří trénují několikrát do týdne a systematicky na sobě pod dohledem trenérů pracují, by se bez nejrůznějších ostatních asi sotva obešlo. Každý ví, jaký důkladný test hráčských schopností představuje, když člověk v turnaji narazí na relativně neznámé papírově slabší soupeře, kteří mají zrovna "svou chvíli" a dobře jim to jde. Bez takových zážitků je technická vypracovanost a potýkání se ve stále stejném kroužku dobrých známých jen půlka kouzla, které dělá skvělého hráče. Přitom u nás, vidíme to neustále, je základna těch, kteří by nejspíš spadali pod petanque "rekreační", ale kteří jsou ZÁROVEŇ schopni sehrávat velmi slušné zápasy i na těch nejlepších domácích turnajích, poměrně široká.

Z toho všeho bych odvozoval, že než mluvit o tom jak je třeba se rozhodnout, kterou z cest se vydat (v duchu logiky buď-anebo), bylo by lepší pěstovat náš sport tak, že z obou "cest" budemě dělat jak jen to jde cestu SPOLEČNOU. Cestu, po které se oběma stranám vyplatí jít co možná největší kus pohromadě. Nejde mi o nějakou společnou cestu beze zbytku, úplně; přimlouvám se za snahu hledat kompromisy a vzájemné ohledy - tak, aby se "rekreační" a "sportovní" petanque CO MOŽNÁ NEJVÍCE překrývaly, prolínaly. Proto bych se např. nebránil tomu, aby i prestižní turnaje byly otevřené pro neregistrované (za určitých podmínek a limitů, viz výše). Vezměte pro příklad Jakuba Konšela a Michala Preusse z POP Praha. Pamatuju-li se dobře, tihle kluci se přijeli jako kamarádi jednoho registrovaného hráče "jen tak" podívat do Vojnova Městce na jeden turnaj - mám dokonce pocit, že prestižní. Zahráli si, viděli zblízka a účastnicky, co to obnáší mistrovsky hodit kouli. A snad přitom, jako neregistrovaní, závažným způsobem sportovního ducha celého klání nesnížili... Není to tak dávno, možná dva-tři roky. Dnes je radost se na jejich hru dívat, v POPu patří nejen mezi ceněné hráče, ale také mezi klubově angažované členy. Kdyby tehdy neměli šanci si zahrát, český petanque je dost možná prostě nemá.

Už jsme také slyšeli, jak těžko se petanque prosazuje u široké veřejnosti, v médiích. Vůbec myslím není jasné, že kdyby byl petanque více "výlučně sportovní", bylo by to lepší. Spíš jsou podle mne důvody domnívat se opak. Když už se dnes o petanque někde píše, tak často právě jako o sportu, který jde dobře dohromady s relaxem, se společným trávením času; a nebo jako o jednom z mála sportů, kterému se i na dost vrcholné úrovni může plnohodnotně věnovat člověk nejrůznějšího stáří a ve kterém bývají turnaje bez újmy na čemkoli typicky smíšené co do pohlaví i věku. Máte pocit, že takový "image" by petangu jako sportu nějak ublížil? O co ho opíráte?

Opravdu tedy existují dobré důvody, abychom jedno ("sportovní" petanque) stavěli proti druhému (petanque "rekreační") jako dvě různé věci, které by se neměly směšovat? Jsou tyto důvody větší, silnější, výmluvnější než důvody pro to, abychom se snažili jedno s druhým naopak maximálně propojit, jedno druhým podepřít? Jsou obě dvě polohy u nás dostatečně silné, nezávislé a početně zastoupené, abychom mohli s vážnou tváří mluvit o tom, že by se měly vydat každá svou cestou (např. strukturou soutěží) - s tím, že jako jednotliví hráči, co sami sebe považují za "sportovce", si přece vždycky můžeme jít tu a tam zahrát nějaký ten pěkný regionálek?

Shrnuto:
1) Oddělovat "sportovní" petanque od "rekreačního" neodpovídá reálné situaci, ve které většina hráčů a turnajů v sobě obojí spojuje.
2) Není to šťastné ani strategicky, protože rozpojení těchto dvou světů (jak naznačuje, rozumím-li dobře, i Tom Kutý) by vedlo k oslabení obou.
3) V mnoha ohledech může jít "rekreační" i "sportovní" petanque docela dobře ruku v ruce (také díky tomu, že celá řada v zásadě rekreačních hráčů u nás předvádí petanque slučitelný s turnaji nejvyšší české úrovně).
4) Navrhuji, abychom místo nejrůznějšího oddělování "sportu" a "rekreace" naopak hledali způsoby, jak obojí co největší měrou spojovat dohromady. Bylo by to podle mne k prospěchu petanque jako takového.
5) Aby toto propojování nebylo na úkor sportovního charakteru (a souhlasím s tím, že ten je z hlediska organizovaného petangu prioritou), lze přijímat nejrůznější opatření-pojistky - ty ale nutně nemusejí mít povahu úplných a plošných zákazů, resp. exkluzivity jakéhosi "sportovního jádra".
6) Musí-li tedy do budoucna být, že na prestige turnajích lze hrát jen s homologovanými koulemi, budiž - ale sám bych to nenavrhoval; prestige a superprestige turnaje bych neuzavíral pro neregistrované hráče, ale zvedl bych pro ně na turnajích registrační poplatky, v případě prestige a superprestige třeba i dost citelně; ligu bych koncipoval tak, aby neohrozila to, co funguje, tedy stávající systém turnajů - zimní termíny mi připadají slibný nápad.

[...]

Zdeněk Konopásek - 19. 4. 2010