Co člověk neudělá pro pár plechovek piva ;-)

Oldřich Brož (st.), Zdeněk Konopásek a Karel Malivánek vybojovali 3. místo na prestižním turnaji VC pivovaru Litovel v Brně.

Byla to první letošní výprava za petángem. Nečekali jsme moc, cítili jsme se jak po zimním spánku, takže výsledek opravdu potěšil. A nejde jen o samotný výsledek. Byť jsme místy měli nějaké výpadky, sehráli jsme řadu pěkných a napínavých utkání.

Začátek přitom nevypadal dobře. Los nám v prvním kole švýcara přidělil triplet Wioletty Śliz z Polska a my po chvíli prohrávali 2:9. Zmátořili jsme se ale a zápas otočili na výsledkých 13:11. To nás povzbudilo, nakoplo. V dalších zápasech jsme zvítězili nad trojicí Kučera-Kutý-Pírek (Krumsín/Valšovice) a nad slovenským týmem Menkynová-Adamička-Mendel. Tři výhry v zásadě stačily na postup do vyřazovacích bojů, mezi nejlepších šestnáct. Ještě že. Ve čtvrtém kole švýcara nás smetli otec a syn Korešové (PC České Budějovice) spolu s Jiřím Ondryášem (Frapeco). Předcházelo tomu hodinové čekání na rozlosování (zlobil počítač): vůbec jsme se nemohli chytnout, zato protivníci hráli bezchybně. Takže ostudný kanár, 0:13. I tak jsme se ale s ohledem na ostatní zápasy kvalifikovali do play-off.

Klíčové pak bylo postoupit z výchozí šestnáctky do osmičky, která se už kompletně dohrávala (o 8.-5., resp. 1.-4. místo). Podařilo se nám to přes Pavla a Janu Burešovi (KLIP Litovel), kteří hráli spolu s Martinem Jakešem (Valšovice). Jenže v osmičce nás opět čekali Korešovi s Ondryášem. Potvrdilo se ovšem, že hrát podruhé za den s již jednou poraženým protivníkem může být zrádné: třetí nasazení celého turnaje už nehráli tak bezchybně; možná nás trošku podcenili, možná si trochu zvykali na jiné hřiště (ale to my taky)... a rychle opravdu výrazně ztráceli. Jenže dotáhnout slibně načatý zápas do úspěšného konce pro nás vůbec nebylo jednoduché. Korešové s Ondryášem zabrali a začali systematicky stahovat. Nakonec otočili až na 11:12 a scházel jim jeden jediný bod k vítězství. Nám ale nescházelo o moc víc a ty potřebné dva body jsme v nervy-drásajícím závěru pro sebe urvali. Dostali jsme tak se mezi nejlepší čtyři týmy.

V boji o finále jsme nestačili na druhé nasazené Michala Habáska (Aura HB), Tomáše Stokláska (Fňáky Brno) a Milana Haška (Slope Brno). Hráli výborně a my ne a ne zabrat. Když jsme přeci jen začali něco hrát a trochu vzdorovat, bylo už příliš pozdě - pár bodů jsme udělali, ale stačila jedna chyba a byl konec. O třetí místo jsme se vzápětí utkali s rodinným týmem Michálkových (Ivo, Tomáš a Jan, všichni Carreau Brno). To byli jasní favorité, první nasazený tým turnaje. Opět velmi silní, vytrénovaní hráči. Tentokrát jsme si nenechali začátek utéct a drželi jsme vyrovnané skóre až do konce. Ještě chvíli před skutečným vyvrcholením a závěrem jsme mohli otočit aktuální skóre a vítězně uzavřít při dohazování na pět bodů, jenže nepodařilo se. Michálkovi pak každopádně hráli zřetelně opatrněji. Po tom všem bylo na ukazateli 12:12 a poslední nához, boj o ten poslední vítězný bod. A tenhle nához jsme sehráli líp my.

Týmu z Vojnova Městce, který byl nasazený jako třináctý (zahraniční týmy, kterých bylo asi patnáct, nebyly podle své síly vůbec nasazované), tedy připadl pomyslný bronz. Absolutním vítězem turnaje se stali naši soupeři z boje o finále, tedy Habásko-Stoklásek-Hašek; byli fakt dobří. V zápase o první místo porazili tým ze Slovenska ve složení Jana Lazarová, Etela Krchňáková a Timea Šurinová.

Z Brna jsme si tedy tentokrát přivezli malé trofejní pohárky, takové to sportovní pozlátko s cedulkou, a pár plechovek piva Litovel - ocenění pro vítězné triplety... Ne, vážně, to potěšení, ta výhra, ten vybojovaný "zisk" byl samozřejmě mnohem větší, krásnější: zahrnoval pěknou jarní sobotu, kterou jsme strávili strhujícími zápasy, během nichž se nám s nezbytnou dávkou štěstí podařilo získat některé cenné petángové "skalpy". Ostatně pivo se rychle vypije a pohárky někam založí. Ale pár okamžiků z toho dne si jistě zapamatujeme aspoň do příštího jara :))

Zdeněk Konopásek - 3. 4. 2011